Je tomu sice už 3 roky, co nám odešla do psího ráje naše fenka Aljašského malamuta BOA Třpytivý sníh, ale stále jí mám ve svojím srdíčku, byla to opravdu skvělá a hodná fenk. Měla hrozně moc ráda děti, nechala si od nich všechno líbit. Když Katka s Míšou byli malí, strašně rádi si s ní hráli, zkoušeli jak jí drží ocásek a ušička, rozdělili se sní o hračky a sladkosti. Ona za to, jak jí mají rádi, venku je vozila na vozíčku, to Vám byla sranda. Všechny děti z okolí čekaly v řadě, až je Beuška povozí. Ale uměla taky pořádně pozlobit. Když jsem dětem nachystala snídani, nejednou mi volaly do práce, že jim Beuška tu snídani zbaštila, mohla jsem jí dát až někde dozadu přikrýt jí talířem, ale ona si vždy našla způsob jak na to. Nebo jednou na Vánoce jsme šli rozsvítit na hřbitov svíčky a nechali jí asi tak hodinku doma. Já si nachystala do obyváku trojpatrový talíř s cukrovím, ať to tam krásně provoní, a jak jsme přišli, tak talíř byl na zemi a cukroví nikde, zbaštila vše.
Ale dokázala se krásně podívat, to ona moc dobře uměla a vždy se jí odpustilo, bylo to naše sluníčko, které dokázalo každemu dítěti rozzářit úsměv, strašně ráda se mazlila a když jí bylo smutno věděla, že si může kdykoli přijít si pro pohlazení.
Beuško doufám, že v tom psí ráji se máš dobře, stále na tebe vzpomináme. Kdykoli si na tebe vzpomenu, tak mi vyhrknou slzy, moc mi chybíš. Stále Tě máme moc všichni rádi. Byla a jsi moje zlatíčko.
